IRONMAN BARCELONA

12. října 2015 v 12:00 | ironman |  závody
Dalším závodem měl být IM Vichy, ale protože bych tam nakonec musel jet sám, zařadil jsem raději trénink a přihlásil se na IM do Barcelony. Prostředí Costa Bravy pro mě je známé z mnoha soustředění, která jsem v okolí absolvoval. Když jsem se začal cítit na začátku září dobře, hned jsem chytl nějakou super virozu a to klasicky pár dní před Slovakmanem 113, kde jsem se chtěl rozjet před Ironmanem. Závod pro mě proběhl divně, žaludek moc nepobíral, síla na nule, sotva jsem lezl. Den po závodě se mi rozjel zánět žaludku a to bylo peklo. Za 4 dny jsem zhubl 5 kg a do schodů jsem se ještě dva dny zadýchával. Peklo.

Po uzdravení jsem 3 týdny potrénoval a doufal, že to ujedu. Poprvé jsem letěl na závod letadlem, a bylo to fakt rychlovka.
Odlet v 8 ráno a už v 15hod. jsme seděli na PRO breafu. A zatímco v Kalmaru bylo slyšet spadnout špendlík, tak tady to hučelo jako v úle. Bylo nás 55, což jsem předtím nikde neviděl.


V sobotu od ráno průběžně pršelo a bouřilo, na moři zase vlny jako skříně. Po obědě konečně přestalo a vyrazil jsem směr Lloret, abych se rozjel, pak ještě krátky klus a protažení a odpočinek. V 16h se chystám na check in a koukám, zadní galda je prázdná. Rychlá výměna a hurá do depa. Vše proběhne v klidu, dofouknu zadní galdu velkou pumpou a večer si u Lukáše ještě pujčím náhradní galdu.

Barcelona je super v tom, že se člověk ráno vyspí, přestože PRO má vždy časný start před sedmou ráno, tady je to jinak a startujeme až v 8:30h.

V depu mě čeká bezva překvapení, galda je prázdná, takže 20 minut před startem rychle měním a dávám Lukášovu rezervu. Nabuším na 11 a mažu na start. Trať kola je samý kruháč a obrátka, na nenalepený galdě to bude bude bezva...

Vlnky od včera o něco spadly, ale pořád jsou slušný, hned po startu mě ta první malinko vrátí zpět, ale pak už to jde. Plaveme po vlnách v několikačlenné skupince s Davidem Jílkem. V půlce na obrátce mrknu na hodinky, mám tam 29 a nějaké drobné, ale je jasné, že proti vlnám to půjde hůře. David za to proti vlnám malinko vezme a skupinka zrychlí a jsem sám, jsou sice kousek, ale v těch vlnách je to nesplavatelný. Hrabu se od bojky k bojce až je tu konečně ta poslední. Po ní ostrá levá a z vody. Vůbec nevidím kde se leze z vody, doplave mě Elisabeth Gruber, tak jdu do háku, ale oba netrefíme cil plavání a zbytečně si zaplaveme několik desítek vteřin. Nakonec lezu za 64 minut, v depu se malinko zaseknu při svlíkání neoprenu, ale nakonec vyrážím kousek za Davidem.


Výjezd je pakárna, samý retarder a zatáčky, ale pak už jsem na silnici na Barcelonu a frčí to. Nejprve jedem několik brdků do Matara, hodně kruháčů které se cestou tam objíždí ze 2/3 a s nenalepenou galdou je to pakárna. Až do obrátky jedu vcelku sám, ale po obrátce přifrčí první balík. Snad dvacet lidi jede ve dvojstupu až trojstupu galda na galdě. Tak to sem fakt ještě neviděl, zavěsím se asi 15m za posledního a chvíli se držím, ale pak slyším motorku a čekám že to rozhodčí sundá a ono nic. Rozhodčí odjede i s balíkem, hlídá, aby se nikomu nic nestalo...

Jede se mi dobře fouká slabě od moře, ale na místní poměry pohoda, chvílemi je mi trochu zima. Po třetí obrátce za 111.km a dalších asi třech balících to vypadá, že konečně budu atakovat čas kola pod 5h. když najednou přfrčí balík, na čele má motorku a slyším, "this is not 10 metres, this 8 metres." Ptám se jestli to myslí vážně s tím trojstupem za zády a dozvídám se měkkou angličtinou, "You are Pro's but they are AG." Co sem mu pak řekl, si asi za rámeček nedal, byť to bylo bez sprostých slov. Na 147 tedy za svou prvni kartu při IM stojím 5 minut na hanbě. A posledních 33k už to nejede, stehna mám zakyselený a průměr padá z 35,6 pod 34k/h. Čas kola mám 5:13h a k tomu těch pět minut stání.


Vybíhám a cítím se slušně, stačí běžet za 3:30, abych to dal pod 10. Během prvního okruhu naženu 4 minuty a jsem spokojenej, ve druhým okruhu ještě naženu minutu, ale na konci okruhu ve větru to není nic moc. Probudí mě cola a půlmaraton za 1:40h. Vypadá to dobře, ale třetí okruh to moc nejde a zpátky proti větru už je to dost přes 5 na kilák.

Poslední okruh se koušu a pořád je to na hraně, ale je znát, že jsem poslední tři měsíce neběhal jak bylo třeba.
Od 40.k finišuju co to jde, je to strašná kličkovaná a hlavně nekonečná dlouhá alej. Cílem probíhám za 10:00h a jsem kyselej jak šťovík až 39. Karta mě stála nějaké 34-35.místo.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.