IRONMAN AUSTRIA

7. října 2015 v 19:08 | ironman |  závody
Po Czechmanu jsem přidal v tréninku především v intenzitě na kole, kde jsem cítil rezervy. Taktéž probíhalo postupné ladění posedu a těšil jsem se na svůj první PRO start v Klagenfurtu.

Do místa závodu jsme přijeli již ve čtvrtek z důvodu dobré aklimatizace Usmívající se

Druhý den dopoledne pak proběhl PRO brefing za účasti hlavních hvězd včetně Marina. V sobotu pak lehké rozjetí, check - in a gaučing. Malá nervozita byla, protože jsem věděl, že největší zadní kolečko 25z bude asi málo...

V neděli ráno šlo vše tak neuvěřitelně hladce, že jsme už v šest ráno seděli na lavičce u jezera a pozorovali mumraj. Rozplavával jsem se tak neuvěřitelnou čtvrt hodinu, pak na molo, usmát se do kamer a start z mola. Nejsem zrovna super skokan, tak jsem to riskl po nohách, abych nepřišel o brýle, ale to se ukázalo být jako úplně stejná chybka. Po několika tempech se se mnou chtěli brýle rozloučit, takže zastavit, srovnat a jedem dál. Polda samozřejmě nečeká a je v prachu.
Bezva, první kiláček a půl sám krájím klidnou hladinu, ale když za obrátkou vidím, že je Polda blízko, přidám a doplavu si ho.
Pro mě kterej bez brejlí moc nevidí je to ideál, nechat hledat cestu proti slunci, někoho jinýho.
Po chvilce jsme v úzkém kanálu a z vody lezem za 57 minut. Super. To sem nečekal.


Depo mám expresní, předbíhám pět lidí včetně Lukáše a už to točím co to jde. No čekal jsem to rychlejší v hupech u jezera teda. Od jezera zahneme u Veldenu a je tu první kopec. Chvíli předtím mě šmikne Lukáš a po něm v kopci i Matt. A za Mattem začinají první skupiny, záměrně píšu skupiny, oproti předchozím rokům to fakt nejsou balíky.
Občas se zkouším za nějaký zařadit na konec, samozřejmě ve správném odstupu, hned je u mě motorka a čeká. PRO číslo je prostě jak vábnička na býka...
Nechávám toho a jedu svoje, po prvním těžším kopci cítím, že ty lehký převody bych využil. Hm, technická příprava se moc nepovedla teda Nerozhodný Navíc mě z toho rvaní těžkých převodů asi na 60.k definitivně odcházejí záda. Ve sjezdu se trochu oklepu,
ale mezičas po prvním okruhu mě uvádí do letargie. Fakt bída, jedu jen abych dojel, v kopcích trápení, přitom najeto je fakt moc. Ve druhém depu jsem po 5:41h.


No budu muset trochu běžet, jinak to dneska bude ostuda říkám si. Zkusím to rozběhnout po 4:30 a děj se vůle boží. Mezičasy utíkají jeden po druhém a tempo nepadá. Předbíhám davy, no na to jsem zvyklej, nic nového. Na půlce vidím, že jsem pod sto minut a to je ta nejlepší motivace. Pořád se cítím dobře a tak šlapu dál, co to jde.


Na 35.k si říkám, že po té cyklobídě snad budu atakovat desítku, ale to bych musel ten závěr jít hodně rychle. Na 40.k si říkám, že do toho šlápnu abych šel co nejblíže k deseti hodinám. Jak se ale ukazuje, předchozí kilometrovníky asi nebyly úplně přesné a tak to museli pořadatelé dohnat v závěru. Místo 2,2k je to nakonec skoro 3k. No když honil v závěru Marino rekord, tak je asi proklínal Smějící se

V cíli je z toho nakonec nečekaně IM maratonský osobáček 3:18h, jsem 16. v PRO za 10:06h.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.