Martinovy výsledky závodů jsou jako na houpačce

17. října 2009 v 19:48 | martin |  závody

První závod po objemové přípravě během července jsem běžel na začátku srpna v Plané nad Lužnicí. Přijel jsem obhajovat druhé místo v kategorii, ale vinou dopravních problémů jsem dorazil docela pozdě a vrcholem bylo, když komentátor ohlásil minutu do startu, já si rozvázal pravou botu, že si jí zavážu pevněji a v tu chvíli byl závod odstartován. S rozvázanou tkaničkou jsem doběhl 7. v kategorii, nutno dodat že letos byla konkurence silnější. Zatímco loni jsem téměř do posledních metrů bojoval o druhé místo, letos jsem v podstatě celou druhou polovinu závodu běžel sám a také proto jsem byl pomalejší než loni a v roce 2006. Další závod byla štafeta s Tomášem Reisem, kde jsem podle mého názoru běžel velmi dobře a navíc jsem si užil hezké počasí a bezvadnou atmosféru. Navíc chybělo opravdu málo k vítězství.
Přelom srpna a září byl pro mě ve znamení učení se - čekaly mě ve škole ještě dvě zkoušky, které jsem nestihl udělat v červnu. Z únavného počítání matematických příkladů jsem jel do Sázavy na 333 metrů dlouhý škvárový ovál (nebyla to škvára, ani nevím co to mohlo být za povrch). Aby toho nebylo málo, byla tehdy v sobotu fakt zima a to se mi už vůbec nelíbilo. Nicméně jsem se v pravou chvíli donutil rozcvičit, rozklusat a … nic. Program byl ve skluzu, takže než jsme šli skutečně na start, nemělo rozklusání až tak velký efekt. Na trati nás tehdy bylo víc než 15 a dohodli jsme se, že si to odběhneme společně. Nějak jsem se ocitl na vnitřku a po startu mě ostatní dokonale zavřeli. Z první zatáčky jsem vybíhal mezi posledními a než se stačil nějak zorientovat, bylo startovní pole roztažené, většinu trati jsem běžel sám. Snažil jsem se, ale při vbíhání do posledního kola jsem si snadno spočítal, že čas bude nad 5 minut a cílovou rovinku v podstatě odklusal. Prostě ostuda. Na 200m jsem byl úplně poslední, ale tam se to tak nějak očekávalo. Sečteno a podtrženo, vůbec poprvé jsem nezískal pro SKP Nymburk ani bod - jako bych v Sázavě ani nebyl.
Na Tesco Night Grand Prix jsem se snažil co nejlépe připravit a snad to i vyšlo. Ještě před startem jsme se potkali s Mílou a Marcelem, a protože kluci jsou hyperaktivní, domluvili jsme se, že já s nimi začnu klusat, až oni budou mít pár km v nohou. Ale protože se zakoukali na holky (rozuměj závod žen na 5 km), šel jsem sám. Na startu nás dobrovolníci pustili před náš koridor, hned za elitní atlety, aby nás asi 10 minut před startem začali vyhánět. Já se jen pootočil, aby nebylo vidět číslo, ale Míla se s nimi začal dohadovat, že my se startovními čísli v rozmezí 49 - 400 půjdeme dozadu hned jak vyženou ty s čísli nad 2000. No, po chvíli dobrovolnice usoudily, že s námi nehnou a nechaly to být.
Závod jsem si docela užíval, držel jsem se skupiny a v závěru zrychlil… Možná jsem si užíval noční Prahy až moc a v cíli jsem si říkal, že jsem se ani moc netrápil.


Po té následoval start na MČR v Běchovicích. V neděli, den po návštěvě Karlštejnského vinobraní,jsem se postavil na start. Abych neplatil startovné, nechal jsem se přihlásit do mistrovské kategorie a měl jsem cíl neskončit v ní poslední. První kilák jsem měl 3:30, a pokud si pamatuji, pořád jsem viděl Tomáše Reise, další kilák už byl 3:40, třetí 3:50 a na tomto tempu jsem chtěl zůstat - nepovedlo se. Závodem jsem se po slušném finiši protrápil v čase 40:30. Ani nevím, kdy naposledy jsem běžel 10 km nad 40 minut. Na druhou stranu uznávám, že Běchovice jsou docela těžká desítka.
Letos jsem se trenérem dohodl a na podzim místo tréninku a ladění na vrchol jsme zařadili větší množství kratších závodů v okolí Prahy. První říjnový den to byl Běh projektantů v Krčském lese. Začal jsem až moc svižně, pak jsem trochu zvolnil a v cíli byl 6. absolutně a 5. v kategorii, jen pár vteřin za Ondrou Zíchou. Myslím, že kdybych začal finišovat dřív, tak by to bylo mezi námi mnohem těsnější. Z nějakého důvodu jsem se bál rozbalit finiš dřív. Dobré bylo zjištění, že už ve stoupáních neztrácím, naopak jsem tam vždy pár metrů k dobru získal.
Dalším závodem byl Běh okolo Džbánu. Zde nechápu, proč se po startu musí snad kilák běžet v ostrém seběhu, když by trať klidně šlo běžet v protisměru? Nicméně jsem se nebál za to vzít od startu a v prvním seběhu jsem byl druhý, pak ale následovala krátká rovina a další seběh, stejně prudký jako ten první, ale tady byl asfalt mokrý a já cítil, že mi trochu ujíždějí silniční závodky, tak jsem zvolnil… a všichni mi utekli. Dole pod kopcem jsem si uvědomil, že buď chytím skupinu, co se mi právě vzdaluje, nebo se na to vykašlu a budu jako vždycky fňukat, že jsem měl zase smůlu a běžel sám (pozn. trenéra jako tradičně po každém závodě ). Rozhodl jsem se pro první možnost. Škoda, že se skupina na konci stoupání před polovinou trati rozpadla - zrovna ve chvíli, kdy jsem sám měl dost. Pak jsem ještě předběhl dva kluky a až do cíle běžel sám.
Za další dva dny se běželo ve Folimance. Na startu si nás startér hezky seřadil a mě dal do zadní řady. Z toho důvodu jsem po startu nemohl vystřelit ve vedoucí skupině, jak je mým zvykem a možná to bylo jedině dobře. Dostal jsem se na 11. místo, v seběhu na konci prvního kola se o jedno místo posunul a pak vzal zatáčku trochu rychleji a málem se nevešel na silnici. V druhém kole jsem si v tom samém místě udělal trochu náskok (už bez problémů s úzkou silnicí ) a ve třetím kole si říkal, že běžím bezva závod na tři kola, ale ostatní běží čtyři. Nějak jsem zvládl i to poslední a výrazné zlepšení OR na této trati mě mile potěšilo.
Zatím poslední závod jsem běžel ve Hvězdě 14. října. Byla extrémní zima. Po startu jsem se v klidu zařadil na osmé místo, a když po zhruba půl kilometru začala zkouška odvahy, měl jsem za sebou docela dost dobrodruhů. Nejdříve nebyl seběh, ale spíše zeď, kde se dalo velmi snadno trefit strom a následoval také dost prudký seběh po kamenech a kořenech stromů. Opatrně jsem běžel, kudy to bude nejbezpečnější. Na konci klesání někdo ze skupinky před námi spadnul, ale hned se zvedl, takže to bylo bez problémů. Během prvního kola jsem se prokousal z 11. na 7. místo a byl spokojený. Nakonec z toho byla 6. příčka (jestli jsem dobře počítal) v cíli, protože jeden kluk docela dost vytuhnul a tak jsem ho v posledním kole předběhl.
Další závody jsou v plánu, ale nechci nic zakřiknout, takže o nich nebudu radši mluvit nahlas. Jsem aktuálně lehčí o 3 kila, takže asi přichází forma. Jen se za současného počasí obávám, abych někde nenastydl. Jak jsem zjistil v září, i pár dní stačí, aby forma, která se začíná hlásit o slovo, nadobro odešla a objevila se zase třeba až za půl roku.

Martin
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.