Jak jsem málem vyhrál s Tomášem Reisem

2. září 2009 v 21:50 | Martin |  závody


Ve čtvrtek večer jsem letos podruhé dostal nabídku běžet štafetu. Potom, co si mě v březnu vybral Petr Lhota na Pražský půlmaraton do štafety Sazka 2 jako náhradníka mi tentokrát napsal rychlík Tomáš Reis…
Šlo o to, že Kvapník, jak se Tomášovi přezdívá, chtěl běžet v sobotu štafetový závod v Hostivaři a celý jeho plán měl háček -neměl parťáka (což je u štafety docela podstatný problém ). Jak se mi v sobotu ráno přiznal, ptal se přede mnou asi deseti lidí, ale všichni jeli na finále extraligy nebo první ligy a tak padla volba na mě. Nečekal jsem, že mi trenér start schválí, ale kupodivu nebyl proti a tak jsem si řekl, že možností zaběhnout si závod s Reisíkem moc nebude a že by to mohla být dobrá zábava.
V sobotu ráno jsme se sešli na Skalce a díky tomu, že Tomáš na závodě v minulosti dvakrát startoval, jsme i místo prezence našli docela snadno. Pak jsme rozklusali, já dvě kola, Tomáš jen jedno. Podle dohody rozbíhal Reisík a já měl možnost se ještě trochu protáhnout.
Trať byla jeden kilometrový okruh lesem se závěrečným mírným stoupáním do zatáčky. Čekal jsem na předávce, doufal jsem, že Reisík bude ve vedoucí skupině, ale on se ukázal na prvním místě absolutně! Až několik metrů za ním byl Miloš Smrčka, Ervin Beshir a další. Předávka byla plácnutí a abych to nekazil, vypálil jsem, co to šlo. Pak jsem zvolnil na tempo, kterým budu schopen celý kilák uběhnout a zezadu se ke mně přiblížil Gareth Davies, Viktor Petronyuk a Ondra Zermag. Všichni mě předběhli. Cenný poznatek je, že když Gareth nezávodí naplno, tak se s ním dá uviset (pár metrů). Tomášovi jsem tak předával na čtvrtém místě. Protože duo Zermag-Humr běželo v kategorii se mnou, přehodnotil jsem situaci a přezul se z tréninkových Adidasů do závodek Adistar. U Tomášovy tašky jsem si všiml sáčku na boty - taky se před svým druhým kilometrem přezul do závodních bot. A bylo to znát - nejen že se z čtvrtého místa vyšvihl opět na první, ale přidal ještě větší náskok než v prvním kiláku. Nicméně Gareth a Viktor mě zase předběhli (jak se dalo čekat), dále jsme běželi v klidu na třetím místě absolutně a vedli jsme nejmladší věkovou kategorii. Podotýkám, že běh v klidu byl u mě tempo kolem 3:20 a u Tomáše okolo 3:00.
Zrovna jsem si ve třetím kilometru říkal, že není o co bojovat, když jsem se otočil a všiml si docela blízko za mnou někoho, koho jsem za sebou nechtěl mít. Podle čísla byl totiž v kategorii s námi (jak jsme se po závodě dozvěděli, šlo o dva moderní pětibojaře z Dukly). Snažil jsem se tedy nezvolňovat, a když jsem předával Reisíkovi, měli jsme na čele náskok zhruba 12 vteřin. Tomáš dokázal, že i přes nedávné zdravotní problémy běhat umí a náskok zvýšil na 20 vteřin. Já ale už nemohl, snažil jsem se, ale přesto jsem do posledních dvou kilometrů uhájil mizerný náskok 5 vteřin. Začalo jít do tuhého. Potom jsem už jen čekal na poslední předávku a Tomáš přibíhal se soupeřem v zádech. Při plácnutí zakřičel: "A musíš. Jeď!" Chtěl jsem se spoléhat na svůj finiš. Začal jsem poslední kilometr o něco volněji, pořád jsem ještě vedl. Zhruba v polovině byla ostrá zatáčka, za ní zkusil pětibojař nastoupit a předběhnout mě zleva. Díky mému zrychlení jsem útok odrazil, po pár metrech to zkusil zprava a já v naivní domněnce, že s ním uvisím, jsem se nechal. Na jeho tempo jsem ale neměl, utekl mi asi o 10 metrů, a i když jsem se na posledních 300 metrech snažil doběhnout ztrátu, nepovedlo se. Měl jsem už dost z předchozích pěti kilometrů. Prohráli jsme o 4 vteřiny. To zamrzí ještě víc, než kdyby nám utekly o čtyřicet.
Reisík vypadal v cíli spokojeně.Poté, co tu v minulých letech byl dvakrát třetí s bratrancem Martinem Zouharem se tentokrát posunul blíže k prvenství. Já měl rozporuplné pocity - mohli jsme i vyhrát, ale druhé místo je taky fajn. Perličkou na závěr je, že absolutními vítězi se stal Miloš Smrčka s Garethem Daviesem (nejstarší věková kategorie), druzí byli Viktor Petronyuk s Ervinem Beshirem (mladší veterání) a až třetí byli vítězi "elitní" kategorie A. Taky prize money (pro mě poprvé v kariéře ) jsme s Tomášem dostali za druhé místo v "áčkách" ve stejné výši jako vítězové obou veteránských kategorií.

Martin
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tomáš Tomáš | E-mail | Web | 4. září 2009 v 1:18 | Reagovat

NO Marťas, jak napsala kamarádka Naďa z AC, máš literární talent, fakt si to popsal pěkně...prostě vyčerpávajíce :))
bylo mi potěšením s tebou tu štafetu absolvovat..a jak říkám - 2.místo je fajn i když v té chvíli to zamrzí 4 vteřinky je nic, ale ber to z té lepší stránky...byl to výbornej trénink....
mě jinak vzali na to MČR do 22let takže jedu :)) jsem rád 5000m i 3000m překů

2 Oslík Oslík | E-mail | 4. září 2009 v 17:58 | Reagovat

Díky Tome,
Naďu neznám, ale třeba nás někdy seznámíš, abych byl v obraze. :-) A díky.
Taky jsem si s Tebou rád zaběhl, za rok to můžeme zopakovat, jen musím potrénovat, abych to nebrzdil jako letos. :-)
Tak na mistráku hodně štěstí, ukaž jim jak se běhá!

3 Tomáš Tomáš | E-mail | Web | 6. září 2009 v 20:53 | Reagovat

to sem ti moc neukázal pokud si koukal na výsledky :)

4 Dlouhé Dlouhé | E-mail | Web | 15. listopadu 2011 v 22:00 | Reagovat

Super, tenhle blog je celkem zajímavej. Jdu ještě něco počíst....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.