Mílův maratonský debut

17. května 2008 v 18:12 |  závody
Tak jsem si splnil svůj velký sen, běžet maratón.
Původně jsem ho měl v plánu již loni, ale v polovině roku jsem se rozhodl po poradě s trenérem soustředit na závody seriálu poháru "behej.com"
Na letošní rok jsem zařadil pro mě nejcenější závod do kalendáře hned na začátku sezóny. Cílem bylo vyzkoušet si královskou trať bez speciální přípravy. Soustředil jsem se na desítky, po závodě v Semicích jsem měl čtrnáct dní do startu. Pražské PIMy mám rád pro svoji atmosféru velkých závodů a ta kulisa Prahy je nezapomenutelná. Kdy jindy se člověku poštěstí běžet centrem starobylé Prahy?
Jedinou nevýhodou je hojná účast rekreačních běžců, kteří zpomalují, zvláště pokud se včas nepostavíte do startovního koridoru.
Michal, Honza a Martin mě v posledních dnech před závodem utvrzovali, že mám na to doběhnout v čase pod 3:10. Do závodu jsem proto vstupoval s rozpisem na výsledný čas 3:10 s mezičasy po pěti km a pro horší případy na 3:20.
Na startu jsem stál s Marcelem na náměstí asi 50 m od konce do Celetný. Po startu na konci Pařížský jsem zjistil, že mi neukazuje Footpod, tak jsem se musel zastavit a znovu ho aktivovat. Lekl jsem se, že mám problém, protože by bylo po taktice.Od této chvíle byl naštěstí v pořádku. Měřil jsem si ještě mezičasy po každém km, ale ne vždy jsem si všiml cedule.
Od prvního km jsem si hlídal rychlost a přiznám se, že to svádí běžet rychleji, ale člověk musí držet tempo na uzdě hned od začátku. Překvapilo mě, že mě kromě štafeťáků nikdo celý závod nepředbíhal a naopak jsem v průběhu závodu stále někoho dobíhal já. Do dvacátého km jsem běžel dost na pohodu a užíval jsem si to. Pěkné počasí, sice trochu foukalo, ale dalo se to.
Na každé občerstvovačce jsem pil minerálku, ale s velkými problémy, protože se neumím za běhu napít z kelímku, takže mi to teklo po bradě do trička a ještě mi to teklo do nosu. Pojídal jsem banány a bral mokrou houbičku, kterou jsem držel do další stanice.
S přibývajícími kilometry jsem začal cítit nohy. Druhá polovina závodu měla těžší profil a ten vítr byl čím dál více znát. První krize přišla na 35 km, kdy mi začali tuhnou nohy a začal jsem zpomalovat.
Věděl jsem, že je přede mnou vodič na tři hodiny a za mnou na 3:15.Trochu jsem se obával, aby mě nedoběhl, ale byla to planá obava. Nejtěžší část byla pro mě v Těšnovském tunelu, kde se mi docela blbě dýchalo a zatemňovalo se mi před očima, ale asi to spíš bylo z důvodu změny klima prostředí.
Po té co jsem zahl do Pařížské, musel jsem v sobě sbírat poslední síly, ale byl to krásný pocit, že bude cíl. Celý závod jsem věděl, že běžím s rezervou pod 3:10. Myslím, že jsem závod dobře rozběhl takticky. Otázka je kdybych chtěl běžet na čas o trochu lepší, jestli by mi v tom teple a větru stačily síly.
S výsledným časem 3:06:52 jsem nadmíru spokojený a myslím, že jsem si laťku postavil vysoko, ale jsem dříč a velký optimista, takže věřím, že se budu ještě dlouho zlepšovat.
Doufejme, že nepřijdou nějaké větší zdravotní komplikace.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.