Honza v Linci poprvé pod 3

8. května 2008 v 15:41 |  závody
Po loňské zkušenosti s parádně roztopenou a v mém podání i protrápenou Prahou jsem si říkal, že maraton takhle blízko létu už fakt ne. Náladu jsem si spravil na podzim v Drážďanech, ale pořád to nebylo ono. Těsně před nimi mě při jednom tréninku skolila prudká bolest v chodidle a necelé dva týdny před maratonem jsem jen pajdal, plaval a trochu jezdil na kole, ne zrovna ideální vyladění. Rozeběhl jsem je tenkrát na "pod 3:10" v průběhu zkorigoval na 3:07 a v závěru vysprintoval za 3:05 :) Cíl na jaro byl jasnej, tři hodiny prostě musí s dobrým tréninkem padnout. Volba i kvůli plánovanému Moraviamanu padla na nějaký dubnový maraton, z těch byl nakonec vybrán i díky Vl001 a Rosťovi rakouský Linz. Trať má být placatá a rychlá, jen to počasí loni trochu pozlobilo, no snad se vedro nebude opakovat.
Přihlašovali jsme se s Ivčou na začátku února, to bylo startovný za 40 euro, nevím jestli je to hodně nebo málo, ale Praha by nás vyšla na podobný peníze, za Drážďany jsem platil to samý. Jelikož je Ivča z Budějic, tj. jen 100 kilometrů od Linze, tak se rozhodujem spát doma a jet až ráno, aspoň se probudí moje vnitřnosti a poběžím lehčí :) Pro startovní čísla a čipy si jedeme v pátek rovnou z Prahy, ať máme v sobotu čas na odpočinek relax před dnem D. Obhlídli jsem si aspoň jak v Ne pojedem, kde asi zaparkujem atd. Expo je takový mrňavý a v něm nic co by mě zaujalo, jen pár stánků s dost přemrštěnýma cenama. Co mi trochu vadilo, byl fakt že rakušáci pojali tenhle maraton skoro jen jako rakouskou akci. Nějaké info v jiné řeči než v němčině aby člověk pohledal. Třeba přeložit papír s Wichtige informationen i do angličtiny by je podle mě nezabilo.
Na neděli se domlouvám s tátou, že se na nás pojede podívat a že nás teda nabere po cestě z Prahy v Budějkách. Vstával kvůli nám před 4 ráno a pak strávil celý den v autě nebo na nohou procházejíc se po Linzi s foťákem kolem krku. Bez něj ani nevím jak bychom se dostali zpátky, protože řídit bych fakt nechtěl, a patří mu velký dík. Do Linze dorážíme podle plánu v půl osmé a parkujeme v klidu přímo u Brucknerhausu. I když je ve stínu zima, tak od rána svítí slunce což mě trochu děsí, vím jaký vedro bylo v pátek, snad se to ještě zkazí říkám si.
V Linzi podobně jako v Drážďanech startují naráz 3 běhy, celý maraton, půlka a čtvrtka. Startuje se na dálničním mostě a maratonci mají pro sebe celou dálnici směr Praha, luxusní :) Kdo se bojí nesmí do lesa a proto se drze řadím do koridoru pod 3 hodiny. Kdybych chtěl můžu stát nalepenej na sektor elity, ale nikam se necpu, ono to teda vlastně ani nejde, cpát se, místa je pro všechny dost. Potkáváme kluky z Budějic, zdravíme se, sleduju jak Jarda má v ruce tahák s rozpisem tempa na osobák a pak se přiznává, že v kapsičce má ještě jeden "krizovej" kdyby to dnes nešlo. To já už svůj rozpis mám v hlavě dávno, kilák co kilák kroutit za 4:15 a vydržet to až do konce. Po výstřelu hned běžíme, loučím se s Ivčou a ještě na ní volám, že dnes těch 3:45 určitě padne. Na startovní čáře jsem za cca 15 vteřinek a už pomalu začínám krotit svoje tempo, dav by mě strhnul, ale to já nechci. Vidím jak se kolem mě žene vodič na 3 hodiny, ale nechává mě to chladným, tuším že si ho dnes ještě seběhnu. Koriguju tempo rychlým pohledem na footpod, dnes nemá cenu zdržovat to o moc, takže první kilometr za 4:21 (vodič někde v dáli zpomaluje, ale i tak musel jít pod 4 :) Hned od začátku se mi podařilo trefit tempo, jen mám trochu obavy z tepů, už teď jsou na úrovni půlky v Drážďanech na cca 160 tepech. Trochu mě vyděsí i malý kopeček na cca 5.km kde mi to vyletí na 165, takovým tempem bych ke konci vytuhnul, doufám že trať bude slíbená placka a takovýhle hupy se moc opakovat nebudou.. Srovnávám se na 159 tepech a pořád držím předepsaný tempo. Kolem vodiče se udělala odhadem 50-ti členná skupina, kterou mám 50-100 metrů před sebou. Jelikož není vítr, nechci je za každou cenu dobíhat a pak se v ní mačkat. Běžím si pěkně v klídku a střihám zatáčky co nejvíc to jde. Kilometry odsýpají, běží se zatím v přijemném stínu. Pak probíháme první předávkou štafet, bomba, neb všichni povzbuzují jak divý a vytvářejí nám takový úzký koridor. Pomalu jak na Tour de France :) Kousek za předávkou je 10.km, mačkám si mezičas - 42:26, dobrý, mínus 4 vteřinky oproti plánu, budou se hodit. Teď se vracíme po cyklostezce po proudu Dunaje zpátky do Linze, místama je to fakt pěkně z kopce, tak naženu na dvou kilometrech dalších asi 20 sec., ale i tak mi vodič spíš utekl. Bodejť by ne, když tempo začal udávat Jarda a hnal to tam snad čtyřkovým tempem :) Po vběhnutí do města mi přijde že nějak začalo foukat a samozřejmě proti. To už z té velké skupiny přede mnou sem tam někdo odpadne. Na jedný občerstvovačce vidím jak chlapíkovi přede mnou padá lahev s vodou z ruky, tak ho doběhnu a nabídnu mu svojí vodu co mi zbyla. Vím, že za chvíli budu na půlce a cítím se pořád dobře, jen ty tepy mě pořád malinko straší, průměr bude určitě vyšší než v Drážďanech, ale tam jsem měl zas na konci dost síly na to citelně zrychlit. Půlka za 1:29 rovných. To je ještě o pár vteřin rychlejší než loni při půlmaratonu v Praze, kde sem poprvé v životě šel pod 1:30. Za ten rok uplynulo hodně kilometrů :) Přebíháme železniční most přes Dunaj a já koukám, že jsem nějakým záhadným způsobem úplně vymazal náskok skupiny. Běžím chvíli v háku za někým, ale jelikož jsem musel minimálně dvakrát zkrátit krok abych někomu nepřišlápnul patu, tak vybočuju a běžím si sám nalevo od nich, místa je tu hafo. V dáli vidím občerstvovačku, tak si říkám, že kvůli zmatkům půjdu před ně, jako to celou dobu dělal Jarda. Sice si jako vždy ukazuju na dobrovolnici s kelímkem vody, ta ale nečekaně na poslední chvíli mění rozhodnutí a kelímek mi mizí před rukou. Udělám takový zoufalý skok stranou, ale stejně ho nečapnu. Sem naštvanej, ale nehodlám zastavovat a vracet se. Naštěstí se nade mnou smiloval jeden klučina a dal mi zbytek svýho kelímku a dokonce i s vodou. Super, můj dobrý skutek z před pěti kilometry byl odměněn. Kdyby všechno fungovalo takhle rychle :) Ohlídnu se kde je vodič s davem a koukám že ztrácejí, no čekat na ně nebudu, hledám před sebou Jardu, že bychom si mohli pomoci, ale koukám že už jsem asi před ním. Začíná trochu připalovat a já uvažuju, že sundám spodní moiru a hodím ji tátovi na 27. kde bude čekat. No pak zas začíná foukat a já si to rozmýšlím, chyba, poslední kilometry byla výheň. Táta čeká jak sme domluvený a já si od něj beru gel. Teď začíná jít do tuhýho, nabíháme na někaký přejezd přes dálnici či co a tepy poprvý letí přes 170 a ke všemu mi čím dál víc otéká pravej nárt a tkaničky se do něj zakusujou víc a víc. To není dobrý, protože jsem přesně na 28.km a do konce chybí minimálně hodina. Snažím se tepy v seběhu nějak srazit, ale nemá to dlouhýho trvání, na udržení potřebnýho tempa teď už prostě musím běžet jen kousek od svýho odhadnutýho ANP. Začíná mi malinko blbnout footpod, všechny kilometry najednou hlásí o něco málo delší, takže si tempo jakoby musím hlídat vyšší. Tlačím to i v hlavě, říkám si, jen pár km tam a pak už jen vracečka do města. Na 36. km bude zas táta a pak už jen 6 km do cíle.
Vím, že už se začne lámat chleba, vedro čím dál větší, škoda že občerstvovačkama tady zrovna šetřili.. Ale pořád si to šlapu, držim to. Když se vracím vyhlížím Ivču, uvidí mě o trochu dřív a mává. Kouknu rychle na hodinky, za 28. kilometrem je pod 2:30 a vypadá v pohodě. Křičím na ní, ať to drží, že to má pod 3:45 pořád s rezervou. Já si v hlavě pomalu propočítávám o kolik vteřin na kilometr můžu zpomalit aby to vyšlo, vycházejí mi asi 4. No neni to moc, ale aspoň něco, ale taky sem se možná seknul, počítal sem to snad 4 minuty, hlava už mi nějak nebrala :) Nohy začínají tuhnout, ale pořád dokážu udržovat těch 4:15. Na čtyřicátým už vím že to dneska vyjde i kdybych měl běžet pětkovým tempem. Kilometr před cílem mě žene táta a já se pokouším a táhlý finiš a o 2:58. Vbíháme na kostky a já rychle chápu, že to bude skoro až do cíle. Ty kočičí hlavy mě sice otravujou, ale naštvat mě už rozhodně nemůžou, těším se na koberec a cíl. Koberec se nekoná, finiš jakžtak jo :)
Nakonec to pod 2:58 vyšlo jen v RT, ale to mi vůbec ale vůbec neva :) Hned v prostoru cíle se dostavil zas ten podobný pocit jako v Drážďanech, únava sice je, ale já se tlemim od ucha k uchu :) Chvíli po mě dobíhá vodič, skupina zmizela, jsou kolem něj jen asi 4 běžci. Jdu se občerstvit, nárt pravý nohy začíná pekelně bolet, povoluju úplně tkaničku, ale i tak pajdám jak retard. Beru kelímek vody chrstnu si ho do ksichtu a pak ještě další dva. Jelikož sem kromě gelu a tablet s hroznovym cukrem nic nejedl, beru banan a pak hned jabko. Chuť k jídlu je, je to dobrý, ne jak minulý rok v Praze. Vracím se do prostoru cíle najít tátu. Je na tribuně, na kterou musím přes dvoje schody, první jdu pekelně soustředěnej pomaličku nahoru dolu, druhý už vycházím poměrně v klidu. Vím že Ivča doběhne za cca 30 minut, tak si dávám čtvrt hoďky než jí půjdu naproti. Pak se tak nějak šourám cílovou ulicí a sleduju dobíhající a občas povzbuzuju. Dojdu / doklušu až na 41.km a tam potkávám Mirka. To mě děsně překvapuje, ale snažím se ho povzbudit. Za chviličku přibíhá Ivča. Vodiče na 3:45 má za sebou a já vím že už to zvládne. Připojuju se k ní bokem, tak abych nikomu nevadil a chválím jí jaká je šikulka :) Snaží se v závěru ještě malinko zrychlit a já si říkám že jí asi neuvisím. No povedlo se mi to a před cílem jí beru za ruku a takhle jím probíháme..
Oba dva jsme si splnili to s čím jsme sem přijeli a vezeme si domů pěkný osobáčky, Ivča dokonce o 35 minut.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hans Hans | E-mail | Web | 15. listopadu 2011 v 16:17 | Reagovat

Moc pěkný blogík. Zase někdy mrknu

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.