mike´s running and triathlon team na Blog.cz

Konec roku mne zastihl v celku slušné tréninkové pohodě. Dostal jsem se z hnusné nemoci a to za pomoci antibiotik (po asi deseti letech, kdy jsem je nepotřeboval). Mohl jsem tak první týden prosince začít lehce trénovat a postupně přidávat.

Ve vodě jsem naplaval skvělých 21k. Rozhodl jsem se po letech navýšit dávky a to jak na jednotku (minimální objem posunut ze 2k na 2,5k) tak i co do počtu jednotek (za 2 týdně na 3-4 týdně). Důvodem tohoto rozhodnutí je loňský posun plaveckého osobáčku na 58:50'. To mi dodalo velkou motivaci, abych se do plavání ještě opřel a zkusil se přiblížit k času 57', který vidím jako hraniční.

Kolo jsem odbyl převážně v garáži na trenažeru. Je třeba udržet zdraví a do komfortního stavu je od nemoci stále daleko. Objem 600km je potěšitelný a jsem s ním maximálně spokojen. I po novém roce bude mojí snahou posouvat své cyklistické kvality výše.

V běhu to není zdravotně pořád žádná olympiáda, nejlepším kamarádem se tak stal pytlík s mraženou kukuřicí, kterým po každém běžeckém tréninku uklidňuju hlavně levou achilovku a levou kyčel. Ale nic hrozného, s čím by se nedalo trénovat. Naběhal jsem 155km a poprvé od října už v tom zase bylo i trochu kvality.

Jinak před Vánoci jsem se narychlo přihlásil na půlku v St.Poltenu, slibovali vánoční dárek a skutečně, den před Silvestrem přišla taštička na rám.

Pracovně náročný rok 2011 mám za sebou a tak nezbývá než shrnout ho i po stránce sportovní. V tréninkovém deníku jsem podtrhl a sečetl odtrénované kilometry. Těm neanalyticky zaměřeným se myslím bude článek líbit, protože je nebudu rozčilovat žádnými grafy, nebo třeba tabulkami. Prostě to jenom tak krátce zhodnotím

Nejprve k jednotlivým disciplínám.

Plavání mě letos potěšilo a získal jsem motivaci do další přípravy. Objem sice není nijak závratný, pouze 162km, ale je to především tím, že jsem si dal po sezóně poctivou pauzu dva měsíce, kdy jsem byl maximálně ve vířivce. Důvod proč jsem spokojený byl můj nový ironmanský osobáček na Ironmanu Regensburg. Z vody jsem vylezl za 58:50' a zlepšil se tak přibližně o minutu. Plavalo se mi při tom opravdu pohodově a na rozdíl třeba loňského Moraviamana nebylo plavání trápením, ale zábavou. Lezl jsem neuvěřitelně v pohodě a svěží.

Cyklistické přípravě jsem se vloni věnoval více než v předchozích letech, start v Regenu byl dostatečnou motivací a tak

jsem se po mnoha letech vrátil zase k trenažeru a po zimě jsem měl slušný základ. Na jaře jsem pak ještě pořádně potrénoval, dost mě posouvaly dlouhé švihy v kopích okolo Žitavy a už na Czechmanu jsem byl s výkonem spokojený a tak to bylo po celou sezónu, na žádném závodě jsem nevybouchl. Za celý rok mi computer ukázal 6530km. Nejvíce od sezóny 2005.

Už několikátou sezónu mi padá celková běžecká kilometráž. Důvodem jsou neustálé drobné zdravotní problémy, už si nepamatuju, kdy mě alespoň týden nic nebolelo. Nebudu to rozepisovat, už jsem si zvykl a naštěstí se mi vyhýbají větší zdravotní problémy s kterými by se běhat nedalo. A tak protože jsem tolik trénovat nemohl, více jsem závodil, což je mnohem bolestivější varianta přípravy, než závodit se slušným objemem v nohách. Absolvoval jsem 16 běžeckých závodů a celkem odběhal 2121km. Bonusem byl osobáček na hodinovku a 2 vyhrané běžecké závody.

Za rok mi to dalo 480 hodin plavání, šlapání a klusání. Další aktivity jako golf, posilování, strečing, tahání gum a podobně do tohoto nezahrnuji. Čas strávený sportováním je už několik let stejný.

Co říci ještě k uplynulé sezóně. Jsem s ní spokojený, celkem 21 závodů, žádný vyslovený propadák. V té další se mi po dvou letech snažení podařilo přihlásit na Ironmana Klagenfurt a je velká motivace pokusit se přiblížit k železnému osobáčku a tak na tom docela usilovně makám už nějaký ten týden. V srpnu pak chci dokončit kultovní Embrunman. To je velká výzva. Havaj a Embrun dva nejvyhlášenější závody v našem železňáckém světě.

Jak to tak pozoruji, všichni začali bušit jako blázni. Advid, Alda, Secan, Jirka, Majk k tomu Ječmínek se chlubí objemy jako kdyby se chystal na Td'F, uklidňuje mě jenom Šewy s jeho plánem tříměsíční přípravy na IM a Zombice, který byl opět zase na konci listopadu nemocný podobně jako já

Je to tak, slibně se rozbíhající listopadový trénink překazila 20.listopadu hnusná viróza. Začalo to zánětem nosohltanu a pokračovalo, zánětem dýchacích cest a nakonec středního ucha. Po týdnu samoléčby jsem tak navštívil lékaře. Zajímavostí bylo, že v mojí kartě bylo předchozí datum návštěvy 25.3.2005. A důvod, zánět achilovky po soustředění v Loretu. Ale lékař mě poznal a pamatoval si i to, že jsem triatlonista, asi mu jich tam moc nechodí Každopádně jsem od něj pokračoval na ušní a odnesl si ATB. No ty sem neměl minimálně 10 let.

Malou útěchou mi tak mohlo být, že těch dvacet dní proběhlo velmi uspokojivě. Ve vodě jsem po pěti trénincích zvládl testík na 1500m za slušných 24:30' aniž bych šel na krev a celkově mi to dalo 15km.

Na kole se dalo skvěle jezdit venku a o víkendech to tak byla jasná volba prohánět Spešla co to šlo. Hlavně 3,5hodiny dvacátého v kopečkách okolo Žitavy bylo pro mě ukázkou, že jsem od léta neztratil, objel jsem to na 1 tyčinku a půl litru iontu. Měsíc jsem tak nakonec uzavřel na 400km.

V běhu jsem ještě naháněl Okresní běžecký pohár a podařilo se udržet 3.místo. Tady musím říct, že mám od Regenu problém s nějakou kostí nad kyčlí. Odhaduji to, že jsem asi utrpěl nějakou drobnou vlasovou prasklinu, nebo tak něco. Není to hrozná palčivá bolest, ale taková ta nenápadně tupá. Tak doufám, že pauza dva týdny, kterou jsem absolvoval teď kvůli nemoci mi od té bolesti pomůže. Odběhal jsem tak 123km.

Celkové tréninkové hodiny se vyšplhaly na počet dvaatřiceti. To je pro mě velmi uspokojivé číslo, když si vezmu, že se jedná pouze o dvacet tréninkových dní.

A protože se teď nudím nemocný, tak jsem stihl udělat fotečku nové výzbroje na běžeckou zimu.

Schválně jestli uhádnete o jaké značky a modely se jedná :)

Po loňské pauze bez svazového dlouhotraťařského poháru a jeho letošním znovuobnovení jsem se na tento sice nesoustředil, ale protože mi do mého kalendáře pěkně sedly některé termíny závodů s možností získat plněpotřebný počet startů byla by škoda toho nevyužít. Posledním závodem z poháru byl sobotní PILMAN. Dlouho jsem na něm nebyl, trať kola měla doznat změn stylem více do kopců a prodloužení kilometráže (takže zase úlitba cyklistům ).

Pořád jsem se po Regenu cítil výborně a v trénincích to lítalo. Trochu mě děsil Alda svými náročnými tréninkovými týdny, ale říkal jsem si, že třeba dobře nevyladí a zůstane v únavě.

Na místě mě překvapil zákaz neoprénů, což pro mne ale není nikdy problém. Navíc jsem teď hodně plaval venku bez gumy a tak jsem si říkal, že by to nemusela být taková trága. Přijeli jsme docela slouho, takže jen šup věci do depa a už jsem se řadili na startu. Voda byla fakt teplá, takže zákaz nevadil. Po startu se vyvážím za Béďou a Kašpim a plave se mi pěkně. Po prvním okruhu výběh z vody a koukám, že plavu s Dušanem a Robíkem, takže jsem tam kde mám být. Čas po plavču by měl být asi tak okolo 32', takže standart. Ve druhém plaveckém okruhu trochu zmatky u první bojky, která odplavala, takže si zbytečně naplavame pár metrů. Do konce plavča jen malá loktovačka a už sem v depu, ponožky, dres, helma a brýle a už valím. Od prvního šlápnutí mi to jede výborně.

Chlupáč leze z vody

Přetrpím hnusný kopec z Polničky a pak už je to pohoda, snažím se zase pořádně točit, takže to je v tom profilu hodně o řazení. Na mé poměry mě předjíždí nečekaně málo lidí. Pořád čekam na Jindru, Aldamana a taky Majka a nic. Kluci to nějak flákaj. Po obrátce do druhého okruhu sleduju, že kluci ztrácejí přes dvě minuty a co může být lepší motivace, než než vidět, že se jim nedaří mě dojet. Druhý okruh tak zase docela odmakám, jede se mi asi nejlíp a to i v těch prudkých pasážích. Abych se nenudil, tak mi jeden sjezd zpestří vosa pod helmou, která mi dá pěkný žihadlo kousek nad oko. No budu asi po závodě fešák.

Obrátka do posledního okruhu opět napoví, že kluci jsou dneska nějak pomalí (a nebo já rychlej? ) a pořád ztracejí zhruba stejně. Alda na konci druhého okruhu nevypadá úplně dobře a ztrácí už přes pět minut. Třetí okruh už tempo malinko padá, dojím powerbike tyčku a pomalu přichází hlad. V závěru kola už řadím raději lehčí převody a solím, stehna zepředu tuhnou nebezpečně.

Před depem se zouvám a do depa vbíhám jen v ponožkách. Rychle se obouvám, beru gel a radost mi malinko kazí Jindra, který dojíždí těsně za mnou. Zase ho ale můžu v převlíkacím stanu trochu pozlobit a nahecovat, aby se nám společně pěkně běželo Vybíháme přes hráz přehrady, ale jakmile se cesta zvedne tak Jindra malinko ztrácí. Po hnusném kamenitém úseku lesem přichází pěkně hladký asfalt, chtěl bych to rozbalit, ale mám pořád zepředu náběhy na křeče a tak solím a piju colu a krok mám zatím jen kratší, než kolik bych potřeboval. Stehna povolí až na 5.km při dlouhém seběhu a konečně to můžu rozbalit.

Druhý běžecký okruh se mi běží nejlépe, taky nejvíce lidí sbíhám a jdu s tempem až na hranu. Docela předbíhám a sleduju, že jsem zase Jindrovi trochu utekl. Pěkně běží SImona Vykoukalová a říkám si, že se budu muset snažit, aby mě neseběhla.

Nové dresy LABE TRI CLUBU

Třetí okruh tuším bude asi nejvíce bolet, přeci jen po Regenu jsem jenom klusal a vložil 2x kvalitu, vytrvalost jsem netrénoval vůbec. Postupně cítím, že zpomaluju, hlavně na kamenech v lese, tak je to pochoďák, trochu mě probudí až carbosnack a na asfaltu, se přeci jen zase docela rozbíhám. Naposledy ještě vydupu kopec nahoru a v seběhu před sebou nikoho nevidím, takže motivace jít naplno není. Ale i tak běžím seběh pěkně. Na cyklostezce se pro jistotu otočím a vidím, že se mě snaží někdo mocně stahovat, tak malinko přidám a jsem v cíli za 5:04h.

Na závěr sorry všem, že sem po závodě hned odjel, ale čekala nás atletická svatba, takže prostě nebyl čas, tak příště.

V roce 2007 jsem se poprvé zúčastnil závodu Ironman series a to ve švýcarském Curychu. Z důvodu nemoci a navíc zranění na běhu se mi závod úplně nepovedl a dal jsem si na pár let od největší triatlonové série pokoj. Střihl jsem si sice závod v Rothu, ale ten už pod WTC pár let nepatří. Vloni jsem měl v plánu přihlásit se na Ironmana Klagenfurt, ale bylo rychle vyprodáno. Zavděk jsem tak vzal loňským nováčkem v Regensburgu, na kterého se dalo v pohodě přihlásit.

Když jsem stál v neděli na kraji Guggenberger see a natahoval si plaveckou čepičku a brejličky připomněla se mi řežba v Curychu a tak jsem si dobře vybral místo startu, abych se mlácení vyhnul. Doplaval jsem si co nejvíce vlevo. Už tam stál Roman a na moji poznámku, že má dobré místo zkonstatoval, že když už moc netrénuje, tak si musí alespoň dobře stoupnout :) Pánové v kajacích se nás sice snažili vyhnat na pláž k ostatním, ale nakonec pochopili, že se s větrnými mlýny bojovat nedá a vyměkli :)

Před startem se mě nějaký Holanďan ještě zeptá, jak rychle budu plavat. Na mojí odpověď, že asi hodinu si stoupá přede mně. Jak se za chvíli ukáže nečekaně mi pomůže. Po startovním výstřelu za to Holanďan bere, já v jeho nohách. Naštěstí jede do levé strany a začíná se loktovat s plavcem vedle něho a oba zpomalují. Využiju díry, která se tak vytvořila po jeho pravici a nikým neatakován, dávám stovku snad v osobáčku a najednou si plavu sám. Neuvěřitelné, vzhledem k tomu množství na startu, jsem si říkal, že asi zase dostanu pěknou nakládačku.

Asi po 900m je první změna směru o 90°, trochu se voda vaří, ale nic hroznýho. Po 200m je druhá hlavní bojka a vracíme se zpět ke startu. Pořád mi přijde, že plavu sám, okolo není živáčka snad celý kilák jen občas zahlédnu nedaleko nějakou barevnou čepičku, ale nikdo mě neatakuje. Po polovině (té delší polovině viz. stránky závodu) mám na hodinkách čas 30'. Nestíhám se divit jak jsem v pohodě, druhá půlka plavaní je kratší a říkám, si že by mohlo klapnout plavčo pod hodinu.

Skvělý mezičas je motivace k nezaplacení, která nese své ovoce. Z vody lezu za 58:50'. Super osobáček, absolutně nečekaný.

Depo je nekonečný a má snad 400m. Oblíknu si cyklodres a vyrážím do deště. Doufám, že brzo přestane a vyleze sluníčko. Frčím a kdykoliv někoho dojedu a nebo někdo dojede mě, je to jako bych vjel pod sprchu. Jede se mi dobře, docela to valím a čekám na kopec, který mi všichni slibovali :) Přichází po 10.km. Hrabeme se nahoru, je to několik stoupání, která jsou přerušená rovinkami. Jede se mi dobře a snažím se nevnímat jak se přeze mne valí desítky soupeřů. Však počkejte na běhu milánkové. Asi po dvaceti kilometrech začínáme klesat, je to docela fičák, sjezdy dost prudké a tak bohužel i krátké. A v tom lijáku se ve sjezdu dost bojím. Po chvíli to mám za sebou. A začíná dlouhá rovinatá pasáž, točím lehčí převody, cpu se a taky malinko upadám do letargie. Z té mě probírá teprve Roman s kterým prohodíme pár slov. Nechám si odstup a zařadím se nakonec skupinky, v které jede a vydržím s nimi asi hodinu. Teprve kousek před koncem kola je v technické pasáži ztrácím.

Na začátku druhého kola vytáčím nohy, abych ty kopce podruhý vyjel :) Hrabu se nahoru, opět kolem projíždí dost velké skupinky, ale to mě pořád nechává chladným. Na 110.kilometru kouknu na hodinky a matematika je jasná. Pokud chci jet kolo za 5:30h. jak mám v plánu, musím dát posledních 70,km za 2h. Je v tom sice sjezd, ale i tak to bude dost těžký. Kolem 120.km na mě při ironmanu pravidelně sedne krize a tak pořád čekám a ono nic se nekoná. Prostě točím, cpu do sebe Powerbarky, které mi ale přestanou chutnat, protože mají jen jednu příchuť a na 150.km si vytáhnu svoji Powerbike tyčku s příchutí karamel. Mňamka. Dojezd do depa přes Regensburg je dost kličkovaná a nekonečná.

Dočkám se a depo je zase pěkně dlouhý. Podle odložených kol tipuju na přibližně 500. místo. No budu se muset smekat. Převlíknu se do krátkého dresu a jdu, ještě mě zastavuje rozhodčí, abych se zapl. Mám zmrzlé ruce a moc to nejde. Konečně vybíhám.

Vůbec se toho nebojím, pokud chci jet pod deset hodin, musím běžet pod 3:15h. Na takový čas si věřím, tréninky i závody za poslední dva měsíce dopadly dobře, takže proč se o to nepoprat. Během prvních tří kilometrů do sebe natlačím gel a netuším, že to je můj první hřebík do rakve skvělého času. Běžecká trať vede z části historickým centrem, takže hnusné kostky a zčásti parkem, takže hnusné štěrkové cesty, super je část podél řeky, je to jako doma u Labe a ve Wrocku u Odry a po asfaltu mi to docela letí. Na 10.km spokojeně mrknu na hodinky. Na 32 km mám 2:30h a v podstatě počítám s časem pod 10.

Nacpu do sebe další powergel a dobíhám nějakého Angličana. Přidává se k mě a dohadujeme se na střídání. Super jako vloni v Almere, kde jsem poprvé útočil na 3:20h.

Střídáme se po 500m a šlapeme do toho pěkně. Na 14.km přichází osudová chyba. Beru si další gel, nacpu ho do sebe a zapiju colou. Během několika minut cítím, že žaludek není spokojený. Zvolním a pouštím Anglána. Čekám co bude. Volný běh jde, jakmile zrychlím žaludek se ozve. Dobíhám na metu půlmaratonu za 1:33h. Už to ale moc běh není. Nohy jsou v pohodě, ale uvnitř to je peklo. Na občerstvovačkách si beru si jen colu a vodu a cupkám přes pět na kilák. Na 30.km si všimnu, že mají slané sušenky, tak si jich pár vezmu, trochu pomáhají. Smutně sleduju jak ztrácím čas. Je mi jedno jaký bude výsledek.

Pět minut sem nebo tam je jedno. Cíl se blíží a cílová rovinka by byla v momentě kdybych měl plánovaný čas nádherná, ale takhle si jí neužiju. Doklušu do cíle za 10:19h., projdu se za do zázemí, dám dva melouny, ale žaludek se hned zase ozve, tak radši mažu do sprch, pro věci a hodinu po závodě už točím volantem a frčíme domů. Motto na další zimní přípravu je jasné: "Za rok pod 10 v Klagenu ;)"

Po dubnovém trápení se začalo v květnu alespoň trochu blýskat na lepší časy. Ale popořadě, závodů nebylo málo, takže to vezmu letem světem :)

Po vloženém tréninkovém bloku začátkem května následoval Běh Kamenickým Šenovem. Jedná se o 6k dlouhý závod, který jsem navštívil už vloni, ale to byla forma jinde, takže letos do toho jdu s pokorou. Rozběhl jsem počáteční 1k dlouhé stoupání volněji a v následných převážně sebězích jsem se opět cítil docela komfortně. Celkově výkon v závodě nebyl žádná hrůza a protože soupeři nedorazili, klapla i bedna v kategorii za čas 22:20'.

Následoval další tréninkový blok, přeci jen Czechman, ale také IM Regensburg klepou na dveře.

Poslední květnovou neděli jsem jako tradičně stál na startu Běhu Okolo Máchova jezera, tentokrát bylo vše navíc umocněno tím, že se jednalo o jubilejní 40.ročník.

Nažhavení se projevilo na prvních mezičasech, 2k za 7:10', 3k za 11:10' a ještě na pětce to vypadalo, že plán zaběhnout pod 59' není nereálný. Běžím ve skupině a držím se zuby nehty, bohužel ale v závěru chybí objem a tak vadnu. Čas 59:11'. Zase taky žádná trága a hlavně pocity dobré.

No a už je tady červen a s ním Czechman. Přesun trati mě přilákal po roční pauze na start (prostě mě fakt sra..., že je kolo nesmyslně delší o 4km a běh kličkovaná po úzké lesní cestě no :))

Cítím se dobře, takže po startu vyrážím jako střela a ve vodě se nešetřím, nástup za první bojkou na osmistovce sice odpáře skupinku, ale oddělá i mne, takže se do ní po asi třech minutách úniku zase uctivě zařadím :)

Zrychlit si dovolím až na konci plavča a z vody lezu okolo 30.místa za 30'. Super čas mě nakopává a tak za to na kole beru a nešetřím se. Nová trať mi sedí, přes zimu jsem popracoval na trenažeru na technice šlapání a tak nezvykle frekvenčně točím. Ale přináší to ovoce, nepropadám se jako obvykle, ale naopak v druhé půlce i předjíždím. Navíc po prvním okruhu mám průměr 35k/h, což je super. V závěru kola tuhnu ale i tak dávám kolo za skvělých 2:38h.

Běh je pro mě tradičně lahůdka na závěr. Tentokrát ale nečekaně zkomplikován křečemi. Naštěstí pomáhájí na poslední chvíli vyžebrané solné tablety (díky všem sponzorům :)) a tak mohu stále běžet. Půlmaraton bych rád pod 1:30h, ale jak se ukazuje, ani takoví borci jako Vabr, Karel Zadák a nebo Matulič to nedají, takže je nakonec čas 1:36h asi úspěchem. V cíli jsem v pěkném čase 4:48:59hod jako 43.

O týden později pak stojím na startu Maxidek triatlonu, který je přesunutý do Doks. Tratě jsou pohodové 0,7-20-7. Čili pro mě jako dělané. Voda má ideální teplotu, nicméně i tak se plave v gumě. A je to fičák. Cítím, že regenerace ještě není u konce a tak to není ve vodě a ani na kole super výkon. Do kopce to prostě netáhne a s tím holt asi nic neudělám, únava tam prostě ještě je. Na běhu je pak taktika jasná, lesní pasáž na pohodu, aby se nohy zapracovaly a zbylých cca 4,5k do cíle včetně kopce to nakopnu a půjdu na krev. Taktika mi vychází, je to pěkný běžecký výkon s časem 27'. Perličkou pak je v cíli 3.místo v rámci MČR stavebníků :)

Poslední víkend v červnu jsem si naplánoval spolu s Mílou a Honzou start na hodinovce v České Lípě. Nikdy jsem jí neběžel a proč si neutrhnout snadný osobáček že :)

Po startu Honza tradičně zaspí, ale na 2.km mě má a začínáme se střídat. Každý táhne kilometr a pak odstřídá. Postupně mám 5k za 18:53' a 10k za 37:59'. Po 12.k začínám malinko vadnout a připadám si jako opička na gumě.Honza mi vždycky v zatáčce cukne a já ho na rovince seběhnu. Na 15.k jsme za pěkných 57:12'. 16k sice neklapne, ale bojujeme alespoň o 15800m. Poslední minutu Honzovi nastoupím a skvělě finišujeme. Nakonec mám o trochu více sil a vítězím za 15791m. Posledních 10' to ale fakt dost bolí.

Pro Honzu přiložena ještě jedna fotečka pro připomenutí Schován mezi zkušenými běžci za Mílou (č.58), zřejmě si vyprávějí o nemocech