IRONMAN BARCELONA

12. října 2015 v 12:00 | ironman |  závody
Dalším závodem měl být IM Vichy, ale protože bych tam nakonec musel jet sám, zařadil jsem raději trénink a přihlásil se na IM do Barcelony. Prostředí Costa Bravy pro mě je známé z mnoha soustředění, která jsem v okolí absolvoval. Když jsem se začal cítit na začátku září dobře, hned jsem chytl nějakou super virozu a to klasicky pár dní před Slovakmanem 113, kde jsem se chtěl rozjet před Ironmanem. Závod pro mě proběhl divně, žaludek moc nepobíral, síla na nule, sotva jsem lezl. Den po závodě se mi rozjel zánět žaludku a to bylo peklo. Za 4 dny jsem zhubl 5 kg a do schodů jsem se ještě dva dny zadýchával. Peklo.

Po uzdravení jsem 3 týdny potrénoval a doufal, že to ujedu. Poprvé jsem letěl na závod letadlem, a bylo to fakt rychlovka.
Odlet v 8 ráno a už v 15hod. jsme seděli na PRO breafu. A zatímco v Kalmaru bylo slyšet spadnout špendlík, tak tady to hučelo jako v úle. Bylo nás 55, což jsem předtím nikde neviděl.


V sobotu od ráno průběžně pršelo a bouřilo, na moři zase vlny jako skříně. Po obědě konečně přestalo a vyrazil jsem směr Lloret, abych se rozjel, pak ještě krátky klus a protažení a odpočinek. V 16h se chystám na check in a koukám, zadní galda je prázdná. Rychlá výměna a hurá do depa. Vše proběhne v klidu, dofouknu zadní galdu velkou pumpou a večer si u Lukáše ještě pujčím náhradní galdu.

Barcelona je super v tom, že se člověk ráno vyspí, přestože PRO má vždy časný start před sedmou ráno, tady je to jinak a startujeme až v 8:30h.

V depu mě čeká bezva překvapení, galda je prázdná, takže 20 minut před startem rychle měním a dávám Lukášovu rezervu. Nabuším na 11 a mažu na start. Trať kola je samý kruháč a obrátka, na nenalepený galdě to bude bude bezva...

Vlnky od včera o něco spadly, ale pořád jsou slušný, hned po startu mě ta první malinko vrátí zpět, ale pak už to jde. Plaveme po vlnách v několikačlenné skupince s Davidem Jílkem. V půlce na obrátce mrknu na hodinky, mám tam 29 a nějaké drobné, ale je jasné, že proti vlnám to půjde hůře. David za to proti vlnám malinko vezme a skupinka zrychlí a jsem sám, jsou sice kousek, ale v těch vlnách je to nesplavatelný. Hrabu se od bojky k bojce až je tu konečně ta poslední. Po ní ostrá levá a z vody. Vůbec nevidím kde se leze z vody, doplave mě Elisabeth Gruber, tak jdu do háku, ale oba netrefíme cil plavání a zbytečně si zaplaveme několik desítek vteřin. Nakonec lezu za 64 minut, v depu se malinko zaseknu při svlíkání neoprenu, ale nakonec vyrážím kousek za Davidem.


Výjezd je pakárna, samý retarder a zatáčky, ale pak už jsem na silnici na Barcelonu a frčí to. Nejprve jedem několik brdků do Matara, hodně kruháčů které se cestou tam objíždí ze 2/3 a s nenalepenou galdou je to pakárna. Až do obrátky jedu vcelku sám, ale po obrátce přifrčí první balík. Snad dvacet lidi jede ve dvojstupu až trojstupu galda na galdě. Tak to sem fakt ještě neviděl, zavěsím se asi 15m za posledního a chvíli se držím, ale pak slyším motorku a čekám že to rozhodčí sundá a ono nic. Rozhodčí odjede i s balíkem, hlídá, aby se nikomu nic nestalo...

Jede se mi dobře fouká slabě od moře, ale na místní poměry pohoda, chvílemi je mi trochu zima. Po třetí obrátce za 111.km a dalších asi třech balících to vypadá, že konečně budu atakovat čas kola pod 5h. když najednou přfrčí balík, na čele má motorku a slyším, "this is not 10 metres, this 8 metres." Ptám se jestli to myslí vážně s tím trojstupem za zády a dozvídám se měkkou angličtinou, "You are Pro's but they are AG." Co sem mu pak řekl, si asi za rámeček nedal, byť to bylo bez sprostých slov. Na 147 tedy za svou prvni kartu při IM stojím 5 minut na hanbě. A posledních 33k už to nejede, stehna mám zakyselený a průměr padá z 35,6 pod 34k/h. Čas kola mám 5:13h a k tomu těch pět minut stání.


Vybíhám a cítím se slušně, stačí běžet za 3:30, abych to dal pod 10. Během prvního okruhu naženu 4 minuty a jsem spokojenej, ve druhým okruhu ještě naženu minutu, ale na konci okruhu ve větru to není nic moc. Probudí mě cola a půlmaraton za 1:40h. Vypadá to dobře, ale třetí okruh to moc nejde a zpátky proti větru už je to dost přes 5 na kilák.

Poslední okruh se koušu a pořád je to na hraně, ale je znát, že jsem poslední tři měsíce neběhal jak bylo třeba.
Od 40.k finišuju co to jde, je to strašná kličkovaná a hlavně nekonečná dlouhá alej. Cílem probíhám za 10:00h a jsem kyselej jak šťovík až 39. Karta mě stála nějaké 34-35.místo.

 

IRONMAN KALMAR

10. října 2015 v 12:00 | ironman |  závody
O Ironmanu Kalmar jsem slyšel, že to je pěkný a zajímavý závod a protože jsem na severu Evropy nikdy nebyl, rozhodl jsem se na tento závod vyrazit. Po prvním IM startu jsem v červenci potrénoval. Nejprve týden kvalitního plavání ve Slovinsku a pak hned týden s klukama z E triatlonu v Alpách. Hned druhý den po návratu jsem si dal na rozjetí Hamrman sprint.

Do Kalmaru jsme vyrazili tentokrát už ve středu, nejdřívě přes východní Německou na trajekt, což trvalo přibližně pět hodin. Dalších cca 6 hodin jsme se plavili přes Balt a zhruba v 19h už jsme si hledali volnou pláž u které přespíme. Ráno pak dojezd
do Kalmaru a PRO breafing. No je nás tu jak do mariáše.

Pak prezentace a hurá do campu. Druhý den už to je klasika. Rozjetí, rozplavání, check in a carboloading.

V sobotu vše probíhá v pohodě, žádný zádrhel a už stojíme s klukama ze Slovenska na startu. Vlny nevypadají vůbec lákavě, naskáčeme do vody, tentokrát jdeme s holkama společně. Po startu je nejtěžší dostat se z přístaviště ven. Vlny se vrací o zdi přístavu a je to docela blázinec. Až na první bojku se to moc netrhá, pak už jo a až do cíle plavání se trápím sám. Vlny jsou fakt velký a říkám si, jestli to vůbec dám, navíc se v tý motanici bojek mám docela problém vyznat a občas kufruju.
Připadá mi, že jsem ve vodě snad půl dne, ale zdání klame a při výlezu koukám, že to je jen 65 minut, to jde.


Depo proletím a už točím klikama co to jde. Abych pošetřil záda, zvedl jsem o pár cm hrazdu a taky jsem nasadil na Stevense disk. Je to přeci jen na rovině, mohl by pomoci. Vítr, který rozbouřil moře, neslábne a přejet dlouhý most, dominantu okolí na ostrov Bornholm, není nic moc. O bornholmu jsem kdysi slyšel, jak je to krásný a drahý ostrov na luxusní dovolenou, ale nějak to nechápu. Posekaná pole, na kterých je cítít močka z hnojení a osamělá stavení. No na dovolenou bych sem teda nejel.
Od sjetí z mostu najedeme na silný bočák, který nás doprovází až na spodní část ostrova.
Následuje ostrá levá, krátky brdek a deset kilometrů proti větru a 40km zpět na sever. Změna bočák fouká z druhé strany. Snažím se do sebe pravidelně cpát Powerbike tyčinky od Nutrendu, aby mi nedošlo. Další zatáčka je před stým kilometrem a konečně nám na chvíli fouká do zad, letí to přes čtyřicet. Snažím se srovnat si záda, ale opakuje se situace z Klagenu a jsou KO, na hrazdě vydržím tak 3k a pak se vždy musím protáhnout, rychlost se drží jakž takž nad 30. Přes most se vracíme k depu, ale ještě nás čeká menší okruh na pevnině a to je fakt pakárna, neustálé brzda plyn, zatáčky lítáma po různých cyklostezkách, no super. V depu jsem fakt šťastnej. Kolo přes 5:51h to si nepamatuju kdy sem jel naposled takhle slabej čas.


Vybíhám tradičně svižně, ale ouha. Trať běhu není zrovna placka, kostky, obrátky, louky, asfalt, štěrkové cesty. Je to fakt různorodá trať.A docela se houpe. Podaří se mi ztratit jeden CARBOSNACK a říkám si, že to bude v pohodě, že to dám i tak. Naivní představa, prodloužím pauzy mezi jednotlivými dávkami. Na 30.km jsem ještě za pěkných 2:29h, ale pak mi sekne a chvíli se projdu, nacpu do sebe gel a snažím se sebrat. Na 35.k se to zlepší a až do cíle už zase docela běžím.


Nakonec jsem tam za 10:46h. při maratonu 3:43h. Pecka je umístění, 12. v PRO, to fakt potěší. Hned po závodě vyrážíme, protože máme brzo ráno trajekt. Cesta až domů s přespáním a trajektem nám trvá nekonečných 24h. Jsem rád, že nejsem Švéd Mrkající























IRONMAN AUSTRIA

7. října 2015 v 19:08 | ironman |  závody
Po Czechmanu jsem přidal v tréninku především v intenzitě na kole, kde jsem cítil rezervy. Taktéž probíhalo postupné ladění posedu a těšil jsem se na svůj první PRO start v Klagenfurtu.

Do místa závodu jsme přijeli již ve čtvrtek z důvodu dobré aklimatizace Usmívající se

Druhý den dopoledne pak proběhl PRO brefing za účasti hlavních hvězd včetně Marina. V sobotu pak lehké rozjetí, check - in a gaučing. Malá nervozita byla, protože jsem věděl, že největší zadní kolečko 25z bude asi málo...

V neděli ráno šlo vše tak neuvěřitelně hladce, že jsme už v šest ráno seděli na lavičce u jezera a pozorovali mumraj. Rozplavával jsem se tak neuvěřitelnou čtvrt hodinu, pak na molo, usmát se do kamer a start z mola. Nejsem zrovna super skokan, tak jsem to riskl po nohách, abych nepřišel o brýle, ale to se ukázalo být jako úplně stejná chybka. Po několika tempech se se mnou chtěli brýle rozloučit, takže zastavit, srovnat a jedem dál. Polda samozřejmě nečeká a je v prachu.
Bezva, první kiláček a půl sám krájím klidnou hladinu, ale když za obrátkou vidím, že je Polda blízko, přidám a doplavu si ho.
Pro mě kterej bez brejlí moc nevidí je to ideál, nechat hledat cestu proti slunci, někoho jinýho.
Po chvilce jsme v úzkém kanálu a z vody lezem za 57 minut. Super. To sem nečekal.


Depo mám expresní, předbíhám pět lidí včetně Lukáše a už to točím co to jde. No čekal jsem to rychlejší v hupech u jezera teda. Od jezera zahneme u Veldenu a je tu první kopec. Chvíli předtím mě šmikne Lukáš a po něm v kopci i Matt. A za Mattem začinají první skupiny, záměrně píšu skupiny, oproti předchozím rokům to fakt nejsou balíky.
Občas se zkouším za nějaký zařadit na konec, samozřejmě ve správném odstupu, hned je u mě motorka a čeká. PRO číslo je prostě jak vábnička na býka...
Nechávám toho a jedu svoje, po prvním těžším kopci cítím, že ty lehký převody bych využil. Hm, technická příprava se moc nepovedla teda Nerozhodný Navíc mě z toho rvaní těžkých převodů asi na 60.k definitivně odcházejí záda. Ve sjezdu se trochu oklepu,
ale mezičas po prvním okruhu mě uvádí do letargie. Fakt bída, jedu jen abych dojel, v kopcích trápení, přitom najeto je fakt moc. Ve druhém depu jsem po 5:41h.


No budu muset trochu běžet, jinak to dneska bude ostuda říkám si. Zkusím to rozběhnout po 4:30 a děj se vůle boží. Mezičasy utíkají jeden po druhém a tempo nepadá. Předbíhám davy, no na to jsem zvyklej, nic nového. Na půlce vidím, že jsem pod sto minut a to je ta nejlepší motivace. Pořád se cítím dobře a tak šlapu dál, co to jde.


Na 35.k si říkám, že po té cyklobídě snad budu atakovat desítku, ale to bych musel ten závěr jít hodně rychle. Na 40.k si říkám, že do toho šlápnu abych šel co nejblíže k deseti hodinám. Jak se ale ukazuje, předchozí kilometrovníky asi nebyly úplně přesné a tak to museli pořadatelé dohnat v závěru. Místo 2,2k je to nakonec skoro 3k. No když honil v závěru Marino rekord, tak je asi proklínal Smějící se

V cíli je z toho nakonec nečekaně IM maratonský osobáček 3:18h, jsem 16. v PRO za 10:06h.
 


Czechman

22. srpna 2015 v 21:00 | ironman |  triatlonové vlákno
Na Czechmanu jsem původně neměl vůbec plán startovat, rozhodl jsem se pro získání profi licence a starty výhradně v rámci seriálu WTC. Jak to tak bývá, vše se zkomplikovalo a ještě v půlce dubna jsem čekal na nového Stevense a tím pádem jsem licenci vyřízenou neměl. A když mi konečně rámový set na začázku května dorazil bylo pozdě přihlásit se na první dvě půlky v Poltenu a Rappi.
Po startu v Nymburce jsem cítil, že by to před Klagenem ale nějakou půlku chtělo a tak jsem byl rád, že se mi podařilo si 5 dní před startem vyřídit převod startovného na Czechmana za Danču Tylšovou. Sice z plného tréninku, ale to sem neřešil.

Na závod jsem jel vyjímečně bez rodinky, počasí vyšlo, vše probíhalo jako na drátkách a za chvíli už jsem rozplavaný šlapal vodu na startovní lajně. V prostředku bylo vcelku prázdno a tak jsem si na pro mě neobvyklé místo stoupl. Kdo byl, ví, že start byl takový zajímavý, ale já naštěstí nečekal a neztratil. Až na první bojku to fakt byl kalup, dost sem si dával, ona ani jiná možnost nebyla, kdybych zvolnil, tak mě vlčáci za mnou přejedou a utopí. Za první bojkou, už to bylo klidnější a více na pohodu, přestal jsem se s vodou prát a soustředil se více na techniku. Z vody jsem se vydrápal za uspokojivých 29 minut. Depo vcelku v pohodě a už jsem to krájel na kole.


Na začátku bylo znát, že mám odjeto málo tempových tréninků a trochu jsem se hledal. Na obrátkách na kužel jsem sledoval balík, který se vytvořil z mými zády, jel místy galuska na galusku a rozhodčí to neřešili, bylo otázkou, kdy mne dojedou. Dojeli mě přesně na konci prvního okruhu na občerstvovačce a jeden ze splašenců mě při přebírání málem trefil. Ve druhém okruhu jsem se držel v kontaktu s touto skupinou, sledoval jsem jak si někteří nelámou hlavou s jízdou v háku. Tempo bylo klasická brzda - plyn, chvíli 30 a chvíli 40. Osobně vidím 2 nové vsuvky na okruh s otáčkou na kužel jako závodu velmi škodící a jsem zvědav, zda to takto zhodnotili i pořadatelé a příští rok trať upraví. Čas kola byl o cca 5 minut pomalejší než plán, ale jako trénink skvělé (2:35h)



Po druhém okruhu kola vcelku svižné depo a rozeběhl jsem to naplno. Po dvou km, jsem musel maličko zvolnit, ale i tak jsem pokračoval v komfortním tempu a přitom jsem předbíhal desítky borců. Skvěle fungovaly občerstvovačky, které nám dávaly lahve s vodou a bylo tak možné se prolít a ve vedru skvělě zchladit. Na běhu jsem překvapivě nejvíce ztratil. Doufal jsem v čas okolo 1:30h, ale na to ještě absolutně nebylo a tak jsem se netrápil (on také nebyl žádný důvod) a odběhl jsem to za 1:37h.

Čas a umístění slabé, ale kvůli tomu jsem na Czechmana nejel a tak s výsledkem spokojenost.

Příprava na 2015

22. srpna 2015 v 14:43 | ironman |  triatlonové vlákno
Přípravu na sezónu 2015 poznamenala jedna poměrně zásadní událost. Pro nízký zájem jsme museli odvolat na konci ledna pravidelné březnové soustředění v Loret de Mar. Po 13ti letech jsem se tak nevydal do tepla a byl jsem zvědav, jak to mojí přípravu poznamená. Naštěstí zima i jaro bylo teplé, takže cyklistké kilometry jsem poctivě sbíral, mimo jiné i na krátkém soustřeďku s cyklisty v jižních Čechách.


Nečekaně se mi také nabídla možnost startovat v týmu motejlek.com na pražském půlmaratonu i maratonu. Oboje jsem si zaběhl v rámci tréninku bez speciální přípravy. Trénink to byl rozhodně dobrý. Také jsem si po letech zaběhl zase trochu rychlejší půlmaraton v Kolíně za 1:22h.
Plavecká příprava probíhala standardně, nic zásadního jsem neplánoval a příprava proběhla v duchu posledních let.


Letos jsem se rozhodl pro změnu co se týká zahájení triatlonové sezóny a nepřihlásil jsem se na duatlon Břehy, tamější běh mi nesedí a neměl jsem chuť kazit si náladu pomalým časem. V plánu závodit jsem měl na Hamrmanu olympic ale ten byl na poslední chvíli odvolán (vlastně dodnes ani nevím proč) a tak jsem se postavil poprvé na start ještě z plné přípravy až na intervalovém triatlonu v Nymburce.

Závod se ukázal být dobrou volbou na rozjezd. Na trati v délkách 0,7 - 30 -6k jsem sice nepředvedl nic fantastického, ale o to mi ani nešlo. Bylo třeba zahájit sezónu a otestovat nový se zpožděním dodaný závodní materiál Usmívající se


V Piešťanech potřetí a na nějaký čas asi naposled

26. srpna 2014 v 21:26 | ironman |  závody
Uteklo už pár týdnů od závodu na Slovensku, kyselost vcelku vyprchala a tak můžu krátce zhodnotit.
Do Piešťan jsem se těšil, že si spravím chuť po smolných technických problémech ve Frankfurtu. Natrénováno jsem měl dost, hodně jsem zvládl naplavat a taktéž množství běhu 20+ a cyklotréninků 150+ bylo velmi uspokojivé.

Na místo jsme dorazili sice včas, ale taktéž přesně v moment, kdy se strhl brutální liják. Nicméně vše jsme zvládli i včetně večeře a šli jsme si brzo lehnout. Ráno já i support nečekaně čilí a vzbuzení před budíkem, přesun věci do depa a veeelmi dlouhé rozplavání. Prostě pohoda.


Po startu jsem dostal od Honzy Šneby kopanec do brýlí, ale to byla moje chyba, vím že je pomalej plavec a byla chyba si za něj stoupat Usmívající se Do konce prvního a celý druhý okruh se nic zásadního nedělo a mezičasy byly více než potěšitelné. Bohužel tak, že jsem při vbíhání do posledního okruhu trefil levou nohou obrovský kámen a ostrá bolest dala hned najevo, že to nebude vůbec dobré. Nicméně doplaval jsem v osobáčku 55:34' a jako 10. v rámci MČR, což potěšilo dvojnásob. Neoprén dolů a dopajdat ke kolu a uvidíme. Tuhá podrážka tretry naštěstí prsty podržela jako dlaha a na jízdu to nemá vliv. Docela si dávám a první dva okruhy za zády udržím Lukáše i Martina a z toho mám radost. Ještě na konci třetího okruhu to vypadá velmi dobře. Čas 2:35hod. je dokonce o dvě minuty rychlejší, než na Czechmanu.

Od 4.okruhu se však rozfoukal neskutečný prasovítr z boku, takže ta nejhorší varianta, kdy závodník dře tam i zpět bez chvíle odpočinku. Celý čtvrtý a pátý okruh mě navíc nikdo nepředjel, takže depka jako blázen. Alespoň že v posledním okruhu se vítr stočil do zad a rychlost se tak vrátila k hodnotě 35k/h a odpadla blamáž, že nedám pod pět a půl hodiny.
Doklouzal jsem do depa a konečně jsem si při obouvání mohl prohlédnout atraktivní zabarvení mojí nohy. No jako by mi jí někdo namaloval na modro (odbočka, tajenka je následující zlomený malíček, další 3 prsty naražené a naražený kloub malíčku).


No nedá se nic dělat, odjel sem to hrozný kolo, tak to alespoň zkusím. Jako nejhorší se ukazuje být běh po louce a nerovnostech. To je fakt trápení, na cyklostezce a v parku je to vcelku dobré. Navíc ostrá bolest postupně slábne a po desátém kilometru už jí nevnímám. Docela jsem se původně těšil na změnu trati a zpětně musím říct, že zbytečně. Nový (a zřejmě provizorní) okruh byl ještě horší, než původní. Hlavně cca 18k po drnech mě opravdu moc nebavilo.

Nakonec jsem se dotrápil do cíle v čase 10:37h na 20.místě v rámci MČR. No na žádnou velkou oslavu to nebylo, ale dokončený IM číslo 24 zase taky není k zahození.

Kam dál